Ctižádostiví a pracovití rodiče cílí výchovu svých potomků na bezchybný výkon, na úspěch. Neustále své děti srovnávají s ostatními a potřebují být na ně dle svých vysokých měřítek pyšní. Jejich ratolesti mají pomyslnou laťku nastavenou mnohem výš než ostatní. Nesplnění svých představ tito rodiče odměňují despektem a ponižováním, svým dětem vyjadřují lásku jen tehdy, jsou-li nejlepšími. 

Příčiny workoholismu hledejme v dětství

Chválili vás rodiče v dětství jen za perfektní výkony ve škole, ve sportu, v domácích pracích? Odměňovali vás jen za dosažené výsledky, které byly podle jejich představ a měřítek dostatečně dobré? Byli rodiče sami velmi ctižádostiví, cílevědomí a pracovití?  Pokud si odpovídáte ano, tak už jako malým dětem vám vznikaly v podvědomí programy workoholismu, podle kterých víte, že být dost dobrým je velká dřina a nikdy není hotovo. Pořád je potřeba se snažit a nepolevovat. Jen to nejlepší je přece teprve dost dobré. Víte, že pro dosažení odměny a chvály musíte udělat mnohem více než ostatní. A co je dobré pro ostatní, ještě není dost dobré pro vás. Máte na paměti, že výkony ostatních je potřeba překonávat, je nutné být vždy lepší.

Je i váš život závodem?

Každý člověk touží přirozeně po bezpodmínečné lásce, slovech chvály, uznání. Někdo si je ale musí již od malička zasloužit. A tak dítě velmi ctižádostivých rodičů podřídí svůj život usilovné snaze zavděčit se. Odměnou je mu přesně odměřená láska. V dospělosti se pak útočištěm takového člověka stane práce, která je novým závodištěm, kde se měří čas i výkony. Je opět potřeba se hodně snažit a pro získání odměny zůstat na špici. Pracovat rychleji, lépe, více, déle. Být ve všem lepší než ostatní. Touha po těžce dostupné chvále rodičů je tak jen vyměněna za touhu po velkém úspěchu nebo chvále nadřízeného, větší firmě, větším zisku, vyšším platu.

Děti zastávající roli rodiče se workoholiky stávají snadno

Příčinou workoholismu je často i předčasná ztráta dětství. Dochází k ní v rodinách, kde jeden z rodičů chybí nebo nefunguje jako rodič a dítě přebírá zodpovědnost za výchovu mladších sourozenců, vedení domácnosti apod. Dítě není na tuto roli připraveno a nese si do života pocity nedokonalosti, neúspěchu a neschopnosti se zavděčit. V dospělosti má pak takový člověk neustálý pocit, že ať dělá, co dělá, může dělat víc, pořád není dost dobrý. Má silnou potřebu přehlušit pocit nedokonalosti a konečně uspět, někdy za každou cenu.

Programy vedoucí k workoholismu přejímáme od svých blízkých

Již od malička se náš svět hemží děním a podněty, které velmi intenzivně prožíváme a ukládáme do svého vědomí i podvědomí. Zcela nezávisle na naší vůli si z nich již v dětství utváříme nastavení, která nám předurčují, jak se později budeme cítit, chovat, jaké cesty na svých životních křižovatkách vůbec uvidíme a pak i zvolíme. Předurčují i to, jaký bude náš postoj k práci a pracovním výkonům, a co je pro nás dost dobré.  

Workoholismus je závislost, nemoc. Závislosti jsou všeobecně léčeny absolutní abstinencí. V tomto případě lze ovšem jen stěží naordinovat radikální léčbu s doživotním doporučením práce se ani nedotknout. I kdybychom odhlédli od faktu, že většina z nás se prací živí, tak na rozdíl třeba od alkoholu, je práce zcela přirozenou a důležitou součástí našeho života a neměla by v něm chybět.

Workoholismus je však také nenápadným, účinným zabijákem vztahů, ničitelem rodin i osobního života. Dlouhodobá životní nerovnováha vede k vyčerpání a syndromu vyhoření. Nenechte si ničit svůj život a přijďte si naprogramování z dětství změnit. Je jen na vás, zda workoholismus ovládne váš život nebo řeknete zavčas dost. Odhalte se mnou své příčiny přepracování a nastartujte svoji životní rovnováhu - dlouhodobou profesní i osobní spokojenost.