Je hodně brzo ráno, přijíždím do Prahy a chystám se na zahájení svého pracovního dne. Ještě je tma a mírný mrazík mi postupuje od nohou po lýtkách pomalu nahoru. Několikrát týdně přijíždím do Prahy autobusem, abych lektoroval. Předtím, než se pustím do maratonu školení a obchodních jednání, chodím vždy do kavárny a píšu. 

Dnes však svůj návyk nemohu dodržet. V autobuse jsem zjistil, že jsem si zapomněl peněženku. A tak jsem dnes skončil v parku. Čekám až čas uplyne a moje klientka terapeutka projde všechny ranní rituály a setkáme se na domluvené schůzce. Čekám a přemýšlím co tu budu dělat.

Pak mě to napadlo. Přesně o tomhle musím napsat. Napsat o tom, že všechny bariéry jsou jen v naší hlavě. Že i já mám teď možnost volby. Sedět tu zmrzlý a naštvaný a nebo? Nebo třeba napsat tento článek na svém telefonu. Častokrát už jsem si vybral první možnost, ale dnešní Martin si už dokáže v této situaci poděkovat za zkušenost a sám sebe se zeptat:

Co si z dnešního dne můžu vzít?
Co mě může posunout dál?
Co si nyní skutečně a konkrétně přeji?
Co můžu udělat proto, aby tomu tak bylo?
Kam chci směřovat svůj život?

Opět si odpovídám si na tyto otázky. Tentokrát již odpovědi nehledám dlouho, už je znám.

Uvědomuji si, že občas řešíme naše problémy až ve chvílích, kdy extrémně bolí.  Tak jako můj zub, který bolel tak, že už jsem nemohl ani mluvit. Teprve potom jsem překonal strach ze zubaře a přišel k němu. Pro zub tehdy už bylo pozdě.

Někdy musíme skončit na dlažbě,  abychom si konečně uvědomili, že se opravdu chceme posunout dál a něco pro to udělali.

Klíč k úspěchu je neustále si odpovídat na otázky, které jsem i já sám sobě před chvílí položil. Jak jste na tom s odpověďmi vy? Dejte sami sobě dárek a hned teď si na ně odpovězte. Nebo chcete čekat až na situaci, kdy skončíte v parku?